Zívání – aktivita opředená mnoha otazníky

Člověk zívá už od svého narození a zíval dokonce už jako plod (podle výzkumů již od jedenáctého týdne). Zívání je zkrátka absolutně neúmyslná či mimovolní aktivita, při které se vám zeširoka otevřou ústa a to vše doprovodí hluboký vdech a následný výdech. Co za zíváním ale vlastně stojí?

Šest dlouhých sekund!

Pojďme si nejdřív ale o samotném zívnutí něco říct. Trvá v průměru šest sekund a srdeční rytmus se při něm zvýší až o třicet procent. Zajímavostí a dodnes zkoumaným jevem je jeho nakažlivost. Více než 55 % lidí si zívne v krátké době poté, co vidí, jak zíval někdo jiný. O zívání stačí i číst, u slepých lidí stačí, aby slyšeli zvuk, a zívat se jim chce zase o něco více. Věděli jste ovšem, že právě tato nakažlivost může být ukázkou lidské empatie, tedy chvíle, kdy se jeden člověk dokáže dokonale vcítit do druhého?

Únava? Psychická i fyzická

Nejčastěji se říká, že je zívání projevem únavy a to ať už psychické či fyzické. Dochází k tomu zejména v důsledku nízkého svalového napětí a nesprávného poměru dopaminu a serotoninu. S pomocí zívnutí se dodá do krve více kyslíku, povzbudí se vylučování serotoninu a sníží se produkce dopaminu. Obecně se tedy dá říci, že lidé, kteří mají málo serotoninu v krvi a trpí depresemi, zívají mnohem více. Zajímavé, že?

Zívání je tedy určitou částí spojeno s únavou, stresem, přepracovaností, nedostatkem stimulace i nudou. Každopádně jeho příčina není známá na sto procent. Říká se, že zívání je způsobeno nedostatkem kyslíku. Druhá strana ovšem tvrdí opak. Někteří stojí za tím, že když člověk zívá, jeho organismus se snaží nabudit pozornost. Jedna z teorií poukazuje na to, že zívání může sloužit jako stabilizační proces pro vyrovnání tlaku ve vnitřním uchu a bubínku a to například při letu, převýšení nebo klidně i u blížící se bouře.

Ať je to ovšem se zíváním jakkoli, je spojeno s určitými pověrami. A není se čemu divit, vždyť se stále přesně neví, co ho způsobuje! Zajímavostí na závěr může být, že v tradičních kulturách bylo nevyhnutelné, aby si zívající člověk zakryl ústa rukou. Proč? Věřili totiž, že by se tak nechtěně mohla vypudit duše z těla a snadno uniknout.