NaPomoc.cz Na pomoc je tu náš magazín! Rady, tipy, triky a návody.
Ve fyzickém světě „tady“ funguje perfektně. Průvodce v muzeu ukáže rukou a řekne „tady vidíte obraz z roku 1847″. Kontext dodá ruka. Slovo jen potvrdí směr.
Online je to jinak — a přesto lidé intuitivně „tady“ preferují. Proč? Protože mozek zpracovává deiktické výrazy (odborný název pro slova jako „tady“, „tamhle“, „tohle“) jako přímý pokyn. Bez zpracování. Bez přemýšlení.
Studie UX agentury Nielsen Norman Group z roku 2021 ukázala, že odkaz s textem „tady“ nebo „klikni zde“ má o 12–18 % nižší click-through rate než odkaz s popisným textem. To zní jako argument proti „tady“. Ale pozor — ta data platí pro situace bez kontextu. Pokud věta která odkaz obklopuje jasně říká co čtenář najde, rozdíl se stírá na statisticky nevýznamné číslo.
Jinými slovy — „tady“ samo o sobě nic neříká. Věta kolem něj říká všechno. A to je přesně ten rozdíl který většina copywriterů přehlíží.
Kde „tady“ absolutně selhává
Nejhorší případ použití který pravidelně vídám — a tady jsem subjektivní — je stránka s pěti různými tlačítky, každé označené „tady“. Tady pro ceník. Tady pro kontakt. Tady pro katalog. Tady pro registraci. Tady pro podmínky.
Čtenář stojí před pěti dveřmi se stejným popiskem. Frustrující.
Druhý problém je přístupnost. Screenreadery — software pro lidi se zrakovým postižením — procházejí stránku jako seznam odkazů. Pokud všechny znějí „tady, tady, tady“, čtenář neví kam jde. Pravidla WCAG (mezinárodní standard pro přístupnost webu) explicitně zakazují nerozlišitelné anchor texty. Takže „tady“ jako samotný odkaz bez kontextu není jen špatný copywriting — je to technická chyba.
Třetí problém je SEO. Google anchor textu přisuzuje váhu při rozhodování o čem stránka na druhém konci je. „Tady“ mu neřekne nic. Popisný text — „průvodce filmovými novinkami“ nebo „legální streamovací služby“ — mu řekne hodně. Tohle není teorie, je to dokumentováno ve stovkách SEO testů od roku 2012 do dnes.
Kdy „tady“ naopak dává smysl
Existují situace kdy „tady“ je nejlepší volba. Bez přehánění.
Navigace v rámci jednoho dokumentu — „skoč tady na sekci o cenách“ — pracuje se sdíleným kontextem. Čtenář ví kde je, ví co čte, a „tady“ ho přesune. Funguje.
Konverzační tone of voice, typicky u blogů a magazínů, kde autor záměrně mluví neformálně. „Celý seznam najdeš tady, ale zkrátím ti cestu.“ Věta dává kontext, „tady“ nese tón — přátelský, přímý, nespisovný. Tenhle styl má svoje místo. Přesně tady ho teď používám, a vědomě.
Časové reference v podcastech nebo videích. „Přeskočte tady na 4:22 kde to vysvětluju jinak.“ V mluveném projevu je deiktický výraz přirozený — protože řečník může ukázat.
Rozdíl je vždy stejný. Kontext přítomen → „tady“ v pořádku. Kontext chybí → „tady“ je slepá ulička.
Jak to funguje na filmových webech a agregátorech
Zajímavý příklad jsou weby které agregují obsah z více zdrojů — typicky katalogy filmů a seriálů. Tady (a ano, záměrně) je problém s navigací obzvláště viditelný.
Uživatel hledá kde sledovat konkrétní film. Web mu nabídne tři platformy. Pokud jsou všechny tři označeny generickým „sleduj tady“ nebo „dostupné tady“, uživatel musí otevřít všechny tři aby zjistil rozdíl. Pokud odkaz říká „Netflix — v předplatném“ nebo „Rakuten — k půjčení za 79 Kč“, rozhodnutí je okamžité.
Právě proto weby jako tady — tedy filmový průvodce který ukazuje kde konkrétní titul legálně sledovat — fungují nejlíp tehdy, když ke každému titulu přidají kontext. Nestačí říct „dostupné“. Musíš říct kde, za kolik a v jakém formátu. Slovo „tady“ samo o sobě nestačí ani na filmovém webu.
V praxi to znamená: čím víc kontextu je ve větě kolem odkazu, tím méně musí nést anchor text samotný. A obráceně — čím méně říká okolní věta, tím víc musí říct odkaz.
Testy které jsem zkoušel sám na textech
Za posledních pár let jsem přepsal desítky textů kde bylo „tady“ hlavním navigačním prvkem. Jednoduchý test který funguje skoro vždy — zakryj odkaz a přečti větu bez něj. Víš kde skončíš? Víš co tam najdeš?
Pokud ano — odkaz může klidně říkat „tady“. Pokud ne — přepiš větu, ne jen anchor text.
Příklad špatně: „Více informací najdete tady.“
Příklad dobře: „Celý přehled legálních streamovacích služeb pro česko-slovenský trh najdeš tady.“
Věta v druhém příkladu funguje i bez odkazu. To je měřítko. Přibližně 80 % textů které vidím tento test nesplňuje — a pak se divíme proč konverzní poměry jsou nízké.
Ještě jeden postřeh z praxe: nejhorší texty jsou ty kde autor větu postavil zpětně — nejdřív napsal „tady“ a pak kolem toho složil větu. Správný postup je opačný. Napiš větu která dává smysl sama. Pak rozhodneš jestli odkaz říká „tady“ nebo něco popisnějšího.
Nejčastější mýtus o uživatelském chování
Lidé neklikají na „klikni zde“ méně proto, že ta slova jsou špatná. Klikají méně proto, že věta kolem nich typicky nic neříká. Je to korelace, ne kauzalita — a tohle rozlišení je důležité.
Pokud napíšeš: „Zjistili jsme, že 73 % českých diváků hledá filmy na alespoň dvou různých platformách zároveň — a konkrétní dostupnost titulů se mění každý měsíc. Klikni zde pro aktuální přehled.“ — ten odkaz bude mít slušnou míru prokliku. Protože věta před ním odvedla práci.
Problém není v „tady“. Problém je v prázdném kontextu kolem něj. A to je chyba textu, ne slova.
Praktický výsledek — kdy sáhnout po „tady“ a kdy ne
Odpověď není binární. Neexistuje pravidlo „nikdy nepiš tady“ ani „vždycky popisuj odkaz“. Existuje jen kontext.
Sáhni po „tady“ když věta kolem jednoznačně říká co čtenář najde a jaká je jeho situace. Sáhni po popisném textu když odkaz je osamocený nebo stojí v řadě s jinými. Pro přístupnost vždy preferuj popisný text — screenreader context není luxus, je to zákon v mnoha evropských zemích.
A jestli si nejsi jistý? Zkus test z předchozí sekce. Zakryj odkaz. Přečti větu. Víš kde skončíš?
Pokud víš — „tady“ bude fungovat.
