Bezšroubové a šroubové svorky: život jednoho spoje od montáže po servis

Autor: Ing. Petr Kučava
Doba čtení: 6 minut

Mezi bezšroubovou a šroubovou svorkou se obvykle rozhoduje podle rychlosti montáže. Je to ale jen první den života spoje. Ten pak pracuje roky: vibruje, ohřívá se, chladne, a jednou ho někdo bude muset rozpojit a znovu zapojit. Kdo volí svorky, vybírá vlastně způsob, jakým se bude spoj chovat v každé z těchto fází. Žádný typ nevyhrává ve všech třech, proto má smysl projít je postupně.

Den první: montáž

U bezšroubových svorek s klecovou pružinou se vodič zasune nebo se pružina otevře šroubovákem a vodič se do ní vloží. Odpadá šroubování a dotahování momentem, takže se montuje rychleji, zejména v sériové výrobě a u velkého počtu spojů. Výrobce takové svorky popisuje jako úsporu času a nákladů při propojování a skladování.

Rychlost má ale podmínky. Vodič musí být odizolován na správnou délku, kterou svorka udává, a u jemných lanek se obvykle používají dutinky. Příliš krátký odizolovaný konec drží špatně, příliš dlouhý ponechá holý kov vně svorky. U šroubových svorek je naopak slabinou samotné dotažení: nedotažený spoj se zahřívá, přetažený poškodí vodič. Správný moment dotažení uvádí výrobce a vyplatí se ho dodržovat.

První den tedy bezšroubová svorka vede v rychlosti, ale přesnost montáže záleží na obou typech.

První roky: vibrace a teplotní cykly

V provozu se spoj opakovaně ohřívá a ochlazuje a u strojů k tomu přibývají vibrace. Šroubový spoj se může uvolňovat, protože dotažený šroub drží třením a to se vibracemi postupně zmenšuje. Proto se u strojů a u zařízení s vibracemi doporučuje kontrola dotažení po určité době provozu, podle doporučení výrobce.

Klecová pružina drží vodič konstantní přítlačnou silou, která se se změnou teploty nebo vibracemi nemění. Výrobce proto bezšroubové svorky popisuje jako bezúdržbové spojení s vysokou kontaktní silou bez vibrací a konstruuje je i pro stroje a prostředí s nebezpečím výbuchu. U strojů, které se třesou, a u zařízení, kam se špatně chodí na kontroly, jde o hlavní argument pro bezšroubovou volbu.

Po letech: servis a úpravy

Při servisu platí jiná pravidla. U šroubové svorky se vodič snadno kontroluje: šroub se dá dotáhnout, spoj prohlédnout a vodič přepojit. U pružinové se vodič vytáhne otevřením pružiny a vloží znovu. Opakované zapojování je snadné, ale počet bezpečných cyklů udává výrobce a nemá smysl ho přeceňovat.

Při změnách se projeví i organizace. Pokud jsou svorky označené a propojené systematicky, třeba pomocí propojovacích svorek a popisných štítků, dá se spoj dohledat za pár minut bez ohledu na typ. Označení a systém rozhodují víc než konstrukce svorky.

Kde šroub stále vede

Existují situace, kde jsou šroubové svorky logická volba. Hlavně u velkých proudů a průřezů: svorky pro průřezy od devadesáti pěti do dvou set čtyřiceti čtverečních milimetrů se vyrábějí s přítlačným třmenem nebo s připojením kabelovým okem. Pro silnoproud tak zůstává šroub nebo oko základem. Dále tam, kde chcete kontrolu momentem dotažení, nebo kde tým pracuje s jednotným postupem a nářadím a nechce ho měnit.

Co zvážit při výběru

Rozhodnutí lze zjednodušit na několik otázek:

• bude zařízení vibrovat nebo se bude hodně pohybovat,
• kolik spojů se bude zapojovat a jak velký je tlak na čas montáže,
• jaké průřezy a proudy se budou připojovat,
• kdo bude zařízení servisovat a jaké má nářadí a zvyklosti,
• jestli chcete mít na skladě jen jeden typ svorek.

Dobře udělaný elektrický rozvaděč nevzniká podle slepého pravidla „vždy bezšroubové“ nebo „vždy šroubové“. Smíšené řešení je zcela běžné: silové okruhy na šroubových svorkách, signálové a řídicí na bezšroubových.

Na závěr

Bezšroubová svorka je rychlejší na montáž a odolnější proti vibracím. Šroubová je jistější pro velké proudy a umožňuje kontrolu momentem. Správná volba vychází z toho, co se spojem bude dít po celou dobu jeho života, ne jen v den montáže. Kdo si na tuto otázku odpoví předem, vybere typ, který nebude potřeba měnit.

O autorovi
Petr Kučava se dlouhodobě věnuje tvorbě odborného obsahu v oblasti techniky, průmyslu a stavebnictví. Zaměřuje se na praktické fungování technických řešení a jejich srozumitelné vysvětlení s důrazem na reálné použití.

---